Výprava pod Tee-pee - 23. až 25. ledna
Pátek
Všechno to začalo kolen páté na autobusovém nádraží, odkud jsme já, Hejkal, Fredy, Kuklič a Míra odjížděli do Černošína. Dojeli jsme šťastně a beze ztráty batohů a vydali jsme se k chalupě. Došli jsme, vybalili se, najedli a připravili na program. Nejdřív jsme ve dvojicích určovali stopy zvířat a pak jsme hráli pohádkovou hru s tresty. Spočívala v tom, že jsme si ve dvojicích vylosovali pohádku a museli jsme se sázet, kdo ji dřív bez mluvení předvede, od 60 třeba k jediné vteřině, jak to udělal Kuklič. Podařilo-li se, měl trest ten druhý z dvojice, nepodařilo-li se, tak naopak. Na závěr jsme pozorovali hvězdy a šli spát.
Sobota
Probudili jsme se časně zrána a šli udělat snídani. Po snídani jsme se rozloučili s bandou odvážných bláznů (dále banda OB), kteří měli na neděli přespat v tee-pee. Do oběda jsme horlivě využívali stolní hry, které si měl každý přivézt. Zvláště oblíbená byla Mafie a policajti a Scrabble. V té době nachází Myšička plastový meč a stává se z něj rytíř a hrdina v jednom, jehož nelze zabít, vulgo začal pěkně zlobit. V poledne jsme si udělali k obědu játra s rýží a vydali se na pomoc tou dobou už tvrdě pracující bandě OB. My starší jsme šli pěšky a mladší jeli autem. Po slabé hodince jsme se objevili na Kosím potoce. Byl to ráj gentlemanů, kde kluci do 15 let blbli a holky pracovaly. Po půl hodině jsme vyrazili zpátky se slzami v očích a s upřímnými slovy "měli jsme vás rádi, děkujeme". Pak se Fredy dostal do noty a začal vypravovat o písních, Diablu, zpěvácích, o svých botech, atd., však to znáte. Konečně jsme dorazili na chalupu, kde jsme zjistili, že Myšička si zase hraje na rytíře. Každého vyzval na souboj a každý ho zrakvil. Nakonec jsme šli spát.
Neděle
Ráno jsme my starší vstali tak kolem desáté a posnídali jsme. Trochu jsme nechali i Bedlákovi výměnou za cenné novinky o tvrdě zkoušené bandě OB, s kterými přichvátal. Po obědě všichni mladší čtyřiceti let vyrazili na blízkou ruinu hradu Volfštejna. Cesta tam ušla, avšak celou cestu zpátky mě zamilovaně držela za ruku Verča. Když jsme, chvála Bohu, dorazili, poklidili jsme a odjeli na nádraží, kde Fredy ještě stačil v hospodě sníst hranolky, colu, chipsy, atd., však to znáte. Když dorazil zbytek, počkali jsme na vlak, v němž se už vezli přeživší členové bandy OB a pak už jen sledovali, jak nádraží pomalu mizí v dáli.
-Ondra-