Ve čtvrtek 28. října jsme se sešli, jako vždy, na Hlavním nádraží "u Hutníka", ale tentokrát poměrně brzo, již v 6:50. Účast byla slabá, kromě Rikiho a T-20, Káji, Fredyho a Mimoně zde byli jen Miki, Myšička a Lasička. Celkem tedy jedenáct kusů i s vedením. V 7:20 jsme již seděli v expresu na Prahu, a i když jsme jeli jen asi hodinu a půl, došlo i na kytaru. Z pražského Wilsonova nádraží jsme se vyhlídkovým tempem přemístili do Dejvic, kde se mělo nacházet naše ubytování. Našli jsme to bez větších problémů, byla to klubovna dejvického roverského odd. Zelená, používaná z části jako klubovna a z části jako čajovna nejen pro skauty.
V deset hodin nás konečně přijel přivítat místní bratr Uhlík, provedl nás po budově a předal Rikimu klíče. Po průzkumu ubikace se rychle uvařil oběd a vyrazili jsme na Okoř. Autobus, kterým jsme jeli z Prahy, nás vysadil v blízké vesnici, Velkých Přílepech. Odtud jsme se vydali pěšmo na hrad. Po terénně náročné cestě jsme konečně za zpěvu motivační písně dorazili k hradu. Absolvovali jsme asi půlhodinovou prohlídku a bez většího otálení jsme se vydali směrem k domovu. Zpáteční cesta byla plánována z větší části autobusem, ale sváteční spoje nevyhovovaly našemu časovému harmonogramu. Zkrátka jsme se zpět vraceli opět po svých, není tedy divu, že jsme se vrátili až za tmy.
Znovu následovala blesková kuchařská akce s krycím názvem večeře. Po večeři jsme se všichni sešli v čajovně, kde Kája, Fredy a střídavě Míra s Mimoňem vyhrávali na kytaru. Po chvíli Riki vytáhl Foglarovy Rychlé Šípy a začal číst. Někteří, znaveni cestou nebo vlivem velkoměsta podřimovali. Riki přečetl několik kapitol, po čemž následovala večerka pro tři mladší členy. Lasička odpoledne kdesi v klubovně našla společenskou hru na motivy Rychlých Šípů. Péťa, Mimoň, Kuklič a Riki se do ní hned pustili a bavili se při ní oba večery. Po čajové seanci jsme ulehli i my.
V pátek bylo na programu lanové centrum, asi největší lákadlo této výpravy. V osm jsme vstali, nasnídali se a vydali na cestu. Přišli jsme o něco dřív a tak jsme měli možnost si celý areál prohlédnout. Programem nás provázela Markéta, shodou náhod taky skautka. Začali jsme pár cvičeními na rovnováhu, tréninkem na lanech a naučili se správně jistit lezce.
Konečně přišlo na lezení a zdolávání lanových překážek. Rozdělili jsme se do skupin po čtyřech, které si obsadily každá jednu překážku. Ze země se vše zdálo jako hračka, ale ve vzduchu, v desetimetrové výšce a s vědomím, že dole vás jistí jen jeden Fred nebo Kuklič drtivé většině tuhla krev v žilách. Na někom to sice příliš vidět nebylo, na některých zato značně. Náš program trval "pouhé" dvě hodiny a protože si všichni chtěli vyzkoušet tzv. zhup, ještě jsme si hodinu připlatili. Míra ulovil na fotografiích několik kouzelných výrazů při těchto kouscích. Rozhodně se sem někdy vrátíme, slibovali všichni po skončení akce. Znovu jsme se vydali na cestu Prahou směrem k domovu.
Doma proběhlo občerstvení v podobě guláše a po snězení a přiměřeném odpočinku Riki znovu zavelel k odchodu. Vydali jsme se vstříc pražským památkám, zatímco Riki s Péťou šli pro lístky do divadla. Sešli jsme se před branou Pražského hradu, kde jsme zhlédli střídání stráží, u kterého všem přeběhl mráz po zádech, když kdosi prohlásil něco o pořadovce.
Riki začal u Památníku české státnosti všemožně pobíhat a prohledávat věnce. Z jeho gest a nesmyslných odpovědí jsme pochopili, že hledá jakousi zprávu. Našel jí Myšička. Zprávu zde zanechal jakýsi xXx a stálo v ní, že ví, kde se skrývá Široko i s ježkem v kleci. Museli jsme však splnit několik úkolů a rozluštit několik šifer, abychom ono místo našli. Ihned jsme se rozdělili do skupin a vyrazili každý svým směrem. Asi za hodinu jsme se všichni seši u onoho pomníku a skládali útržky zprávy. Zjistili jsme, že Široko si s ježkem chodí hrát na hřiště kdesi na Novém světě. Okamžitě jsme rozvinuli plán útoku a obklíčili řečenou uličku, prohledali jsme ono hřiště a za chvilku Široko sám seskočil ze stromu, kde se ukrýval. Dal se na zběsilý útěk, ale náš cvičený oddíl ho nenechal ani opustit areál hřiště. Po nevyrovnaném boji, kdy byl Široko doslova přišpendlen k zemi, jsme se ježka zmocnili a vítězoslavně s ním došli k domovu.
Na ubytovně služba opět šnekurychle připravila večeři a po jejím zpracování strávníky jsme se opět sešli k večernímu předčítání. Riki zase četl Rychlé Šípy, a když dočetl, odebrali se nejmenší ke spánku. Za nějakou dobu se k nim přidal i zbytek oddílu.
Druhý den ráno jsme ještě jednou báječně posnídali, částečně jsme si sbalili a vydali se na prohlídku Vyšehradského hřbitova, kde je pochováno mnoho českých osobností, mezi nimi i A. B. Svojsík, jehož hrob jsme měli za úkol najít. Po prohlídce hřbitova následoval průzkum plácku, kde se údajně měly scházet Rychlé Šípy. Znovu jsme vyrazili, tentokrát již naposledy, na vyhlídkovou cestu Prahou směrem ke klubovně.
Po příchodu se začalo vařit, uklízet, balit, luxovat a vytírat, protože v 16:20 nám jel vlak. Kolem třetí hodiny přišel jeden z místních skautů, aby prohlédl ubikaci a převzal klíče. Nyní jsme měli poslední možnost prohlédnout si Prahu, a to cestou na metro a z metra. Ve vlaku jsme rozebírali zážitky z výpravy a plánovali nejbližší možný návrat. Ani jsme se nenadáli a byli jsme zase v Plzni. Vystoupili jsme z vlaku a na nástupišti ukončili obzvlášť vyvedenou výpravu pokřikem. Po té se každý pln zážitků odebral svou cestou k domovu…