Sraz s koly byl plánován na pátek 14. 5. v 16:15 u klubovny na Senečáku. Sešli se zde starší kluci z našeho oddílu ve složení: Kuklič, Petr, Míra, Chlupáč, Hejkal, Karel, Ondra a Šídlo. Odstranili jsme první závady na kolech - Hejkal jel na sraz bez brzd a podobně. V 16:30 jsme vyrazili směrem na Ledce, Nevřeň, Všeruby a Manětín. Zde jsme u Mírovo spolužáka nabrali pitnou vodu a vydali se hledat tábořiště. To jsme vybrali asi 3km od Manětína po proudu Manětínského potoka. Přijeli jsme sem ve 21 hodin. Rovnou jsme začali budovat přístřešek na spaní a dotahali jsme dříví na večerní oheň. Večer jsme strávili u ohně, Karel hrál a hrál a asi ve 23 hodin jsme šli příjemně unaveni po 50 kilometrech na kole spát.
                                                                                                                                                                    -Míra-

Sobota

V 8:00 jsme se sešli na konečné tramvaje č.4 na Košutce. Já s Bedlákem jsme dorazili až o půl hodiny déle. Riki s Jarínem vysvětlovali a ukazovali na mapě Bedlákovi, kudy se tam vlastně jede. I z dálky bylo zřejmé, že tomu neporozuměl. Vyrazili jsme a jelo se nám dobře, také všichni předpovídali, že bude krásně a ono bylo. Nejdříve měl někdo potíže s přehazováním, proto jsme si dali krátkou pauzu, při které nám Riki to Riki vysvětlil. Doprovázelo nás auto, takže jsme na sobě neměli těžké batohy. Cestou jsme projeli hodně vesnic, ale v jedné Jarín zjistil, že nemá pití. Tvrdil, že mu určitě muselo vypadnout, když vytahoval kolo ze sklepa. Po chvíli bylo zase u kolejí, v zatáčce atd. Bůh ví, jestli si ho vůbec bral. Opět Jarín zabodoval, když píchl zadní kolo. Riki mu půjčil pumpičku, ve které bylo lepení, toho si však Jarín nevšiml. Bedlák měl málo benzinu a tak řekl, že prý pro toho Jarína nepojede. Kus od Manětína okolo nás projela Bedlákova Škodovka a v ní samozřejmě seděl Jarín. Když jsme vjížděli do Manětína, všichni měli druhé Vánoce, protože tam byl opravdu prudký a dlouhý kopec dolů. Radovali jsme se do té doby, než někdo poznamenal, že tudy pojedeme i zpět. Dojeli jsme k polní cestě, kde se od nás Riki oddělil a přidal se k nám Jarín i se spraveným kolem. On řekl, že tudy to bude nejlepší. Najednou se před námi objevil brod. Padák si byl jist, že je to jenom velká louže a tak do něj vjel. Uprostřed se zastavil a namočil si nohy. Když jsme se po dlouhém bloudění dostali k tábořišti, všichni mě a Kačce ujeli. K obědu byl guláš s chlebem. . Po obědě jsme si měli umýt ešusy u mola. Honza spadl do vody a díky tomu jsme mu dali přezdívku Vodník. Odpoledne jsme se šli podívat do Manětína na Zámek. Byli jsme v parku, kde jsme měli za úkol zakreslit půdorys zámku a parku a pojmenovat stromy, které rostly tam rostly. Večer jsme opekli buřty a zazpívali si písničky.

Neděle

Budíček jsme měli asi v 8 hodin, ale skoro všichni už byli vzhůru. Službu měli Vydry. K snídani byla vánočka s máslem. Potom jsme šli hrát hry. Učili jsme se odhadovat vzdálenost a taky jsme si zaběhali. Poté jsme hráli na pašeráky cukru. K obědu bylo něco vepřovýho. Vyjeli jsme brzy a cestou jsme si prohlédli prasečák. V půl páté jsme byli zase na konečné a po rozchodu jsme se vydali domů.
                                                                                                                                                                    -Verča-