V osm hodin jsme se sešly na obvyklém místě "u Hutníka". Kromě T20, Rikiho a Mimoně zde byli ještě Kačka s Lasičkou, Ondra, Peky, Miki, Mišák, Jejda, David a Čepička. Peťa s Mimoňem si na sebe hned na nádraží upletli bič a to zakoupením obrovských lízátek.
V půl deváté již sedíme ve vlaku. Peťa zde slibuje, že lízátko dolíže do konce, Mimoň nevěřícně kroutí hlavou…
Před devátou jsme již ve Štáhlavech, kde zahajujeme výpravu a odebíráme se dlouhou alejí směrem k zámku Kozel. Po nástupu ještě Riki vysvětluje celodenní hru, každý dostane papírek s dvěma otázkami, které bude muset nenápadně vyzvědět od daného člena oddílu. A zároveň musí dávat pozor a snažit se zjistit, kdo je "nasazený" na něj. Po chvilce cesty jsme již u vypuštěného rybníka pod zámkem. Ani dvoumetrový plot, ani obrovská cedule "Zákaz vstupu" a "Objekt střežen psy!" Rikiho neodradily, louka totiž skvěle vyhovovala Mikiho hře, kterou si na nás připravil. Riki instinktivně našel díru v plotě, většina oddílu ho následovala a až když Riki překonával bažinu, otevřel Mimoň nijak nezajištěnou branku a spokojeně vešel ještě s dalšími opozdilci. Padla slova o jeho rychlosti, hlouposti a slyšet bylo i něco o smrti… Koneckonců plácek to byl ideální, zapařili jsme kosťo, a Mikiho zašlapávání balónků. Kdosi vytáhl bublifuk, čímž způsobil hromadný hon na bubliny. (Mimoň se zde definitivně vzdal svého sladkého trápení, Peťa ale stále pokračuje v lízání.) Po tomto řádění jsme se opět vydali na cestu.
Jako zpestření i tak rychle ubíhající cesty Riki přidal i hru na letadlo. Ani jsme se nenadáli a byli jsme u cíle výpravy, zříceniny hradu Lopata. Péťa zde slavnostně naposledy olízl špejly lízátka a později s ním přitopil. Hned po příchodu se rozjela akce oběd, který představovala hrstková polévka. Po přípravě ohniště a rozdělání ohně se vlčata s mladšími skauty a dokonce i část roverstva rozeběhly na průzkum okolí. Mimoň s Ondrou zatím ukuchtili oběd. Po jeho spořádání a uklizení okolí ohniště jsme se vydali na zpáteční cestu, kterou opět zpestřovala hra na letadlo.
Musím zdůraznit, že i přes nenáročnost terénu se našly herci (Jejda), který předvedl přesvědčující představení o nemohoucnosti a unavenosti. Vše mu ovšem překazil Riki s Mimoňem, rozbalením čokoládových tyčinek, které mu opět dodali energii i k běhu! Nakonec jsme šťastně dorazili na nádraží ve Šťáhlavech. Tady jsme vyhodnotili celodenní výzvědnou hru a ukončili výpravu pokřikem. Na Hl.N. jsme se tedy už jen rozloučili a rozjeli do svých domovů.