V sobotu 1. 10. v 8:00 jsme se sešli na konečné autobusu č. 30 na Košutce. Jako skoro vždy někdo přišel o chvilinku déle (nebudu jmenovat). Odtamtud jsme šli lesem, až jsme došli k jednomu odlehlému místu, kde byla malá strmá údolíčka. Tam jsme si rozdali papírky, kde byl pro každého - až na rovery - úkol, který jsme museli do konce výpravy splnit, a zahráli jsme si pěknou, veselou a namáhavou hru. Museli jsme s některýma nohama svázanýma k sobě vylézt ve čtyřech lidech na kopec. Pak ještě navíc museli mít dva zavázané oči. Protože jsme chtěli stihnout ještě všechno ostatní, vydali jsme se do Údolí měsíčního svitu. Tam jsme soutěžili, kdo přinese nejvíc chrastí a dříví; dopadla celkem vyrovnaně. Starší připravovali oběd a mladší sledovali účastníky dřevárny, kteří bitkařili nedaleko našeho ležení. Když jsme postavili na polévku, začalo pršet, ale oběd jsme dostali všichni. Hned po našem zasycení pršet zase přestalo, což bylo vynikající; mohli jsme tak trénovat na Šiwák, přičemž se Matěj praštil do hlavy o strom a tvrdil, že utrpěl otřes mozku a ztrátu paměti, takže s ním chudák Míra musel jít domů. Po "tréninku" jsme se šli podívat na cyklokrosaře, kteří skákali na kolech ze značných výšek (jedna skokanka si trochu pošramotila vizáž). Když doskákali a odjeli, všechno jsme sbalili a zahráli si na indiány. Hry byly vzrušující a napínavé, hlavně ta poslední. Nakonec jsme se odebrali zpátky na zastávku, kde jsme vyhodnotili úkoly. Fredy složil velice hezkou básničku o jisté táborové akci, která se určitě objeví v časopise. Ukončili jsme schůzku a roztřídili odpad, který jsme v lese při cestě nasbírali, a rozešli se do svých domovů.